Po loňských zkušenostech víme, že dokud člověk nesedí v letadle, vůbec není jisté, jestli se někam poletí.
Ale 25.11. se skoro celý Funstorm tým na pražské Ruzyni opravdu sešel. Když dorazil i nezvěstný Pavlačič, začalo se odbavovat. Letištnímu rentgenu podstoupila postupně následující sestava: Maťo Pavlačič, Tadeáš Pavlík, Honza Dušek, Ivan Thai a Petr Löwy. Digitální dohled nad námi držel Kiva, který letěl s námi a Davit Chvátal.
Okolo 10. dopoledne už jsme všichni seděli v letadle a začali pomalu rozmrzat. V Praze toho času totiž bylo venku asi -3°C. To se mělo ale brzy změnit.
Konečně v suchu
Do Barcelony jsme přiletěli něco po poledni. Už před přistáním nám pilot oznámil jaká je venkovní teplota. Bylo jasné, že je před námi deset dnů parádního ježdění. když jsme se z letiště dopravili do centra, dobře jsme věděli jak se z Universitat,kde jsme se vyvalili z autubusu, dostat do nejbližšího Burger King, abychom načerpali nové síly.
Ubytovací story
Když jsme se dostali konečně ven z Kinga, poté co jsme se telefonicky spojili s Tomášem Vinterem, který měl nějaký typ na ubytování, namířili jsme si to rovnou dolu po Ramble.
Zatím co jsme hledali kam složit hlavu, odchytl nás místní dohazovač, asiat, německého původu, který chvílemi mluvil s Thaiem větnamsky, aby se možná zavděčil a nabídl nám super ubytko v centru. Moc se nám sice nezdál, ale když řekl cenu, řekli jsme si, že to zkouknem. Když jsme se dostali na místo, uviděli jsme něco jako zavřený obchod s jednou malou výlohou a dveřmi. Oboje kompletně zalepené papíry a plakáty, aby tam nebylo vidět. Ze shora byla přes výlohu křivě, mírně stažená železná, pografitovaná žaluzie. Při pohledu na staré, červené, pěti patrové schodiště, metr na metr a punk recepci, která vzhledem i osazenstvem vypadala spíše jak tetovací studio, nás nepřesvědčilo o bezpečí našich zavazadel.Zvláště Kivu. Proto jsme i přes dlouhé dohadování na recepci a následném přemlouvání a obtěžování na ulici raději zvolili osvědčený hotel, kde jsme byli loni.
První skateboarding
Ještě ten den jsme museli jít na Macbu. To jsme cítili jako povinnost. Až po prvním skateboardingu bylo jasné, že to definitivně začalo.
Také jsme setřásli obavy z toho, že v Barceloně je na většině spotech zákaz ježdění. V Praze jsme slyšeli z více zdrojů, že policie dala údajně už několik poměrně vysokých pokut,a že to s Barcelonou a ježděním do budoucna nevypadá moc dobře. Pohled na plnou Macbu za přítomnosti pouliční, policejní hlídky, nás ale ujistil, že zatím je všechno v pořádku. Údajně má ale od nového roku přijít v platnost zákon, který má skutečně potlačit skateboarding ve městě. Doufejme, že k tomu nedojde.
První padlý hrdina
Jak už to tak bývá, ne všechno se daří tak, jak člověk chce. A tak Martin Pavlačič, který si v letadle omylem nasypal do kafe sůl a pepř, v domnění, že to jsou dva cukry, ve své smůle zašel ještě dál. Už v neděli si vyvrknul kotník, což ho naprosto vyřadilo z provozu ( tedy co se týče ježdění...)
Skateboarding v plném proudu
Kromě úrazů a několika zlomených desek se samozřejmě i dařilo. První umělecké výtvory začaly vznikat hned v následujících dvou dnech. Honza Dušek na Sánts (řada piknikových, mramorových stolů, podél tří schodů, pod mřížkovanou střechou), vrátil na sekvenci bs nosegrind bs rev. na piknikovém stolu, Ivan Thai,který toho rána spadl z palandy takovým stylem,že jsme mysleli, že se už nezvedne, odjel po několika pokusech fs boro na railu z deseti schodů a dokonce i Petr Löwy občas vrátil nějaký trik.
Pátráme po nových spotech
Potom co jsme objeli základní spoty které jsme znali už z loňského tripu, začali jsme pátrat a hledat spoty, které jsme znali jen z vyprávění, nebo z videí. Mezi takové patří např. "malá Macba", což jsou čtyři schody, stejně jako na Macbě, ale v poloviční velikosti. Spoty jako malá Macba a další jsou často dost skryté mezi baráky v okrajové části Barcelony, proto je těžké je objevit. Některé jsme hledali i několik hodin, ale stálo to za to. Jiné spoty jdou naopak najít dobře podle stanice metra. Například v blízkosti stanice Bosós jsou známé betonové boule ukončené asi metr dvacet vysokým zábradlím. Vynikající spoty jsou také v okolí stanice Forum.(O tomto spotu se ještě zmíním) Tam nás navedli kanadští skatři z vedlejšího pokoje našeho hotelu. Další světově známý spot na Sánts, což je opět stanice metra. A Macba? Metrem na stanici Catalunya, nebo Universitat a pak vás každý nasměruje. Macba je totiž moderní muzeum, které každý z místních dobře zná.
Čas byl opět neúprosný
Ani nevíme jak,ale přehoupli jsme se do druhé poloviny našeho pobytu. Proto jsme začali intenzivněji pracovat na tom, abyste i vy, formou fotek, mohli trochu ochutnat z té úžasné atmosféry, kterou tvoří z části španělská mentalita, spolu s architekturou slavného Gaudího, a především skatři z celého světa, kteří tady točí svoje profily.
Tadeáš po posledním focení skoro nechodil a další den nemohl vůbec jezdit. Možná,aby to bylo spravedlivé pro všechny, následující celý den pršelo. Ten den jsme všichni využili pro celkovou regeneraci ochablého svalstva. Každý to pojal podle svého, ale důležité bylo načerpat síly na závěrečné dva dny.
Opět v plné polní
Naštěstí další den bylo krásně modro, a tak jsme popadli druhý dech. Naším cílem byla stanice metra Forum,kde stojí monumentální, asimetrická, moderní budova. Svým vzhledem i okolím vypadá spíše jak meziplanetární stanice. Celý tento výplod moderního poblouznění leží skoro u moře,kde jsme samozřejmě po celodenním skateboardingu museli na chvíli zaparkovat. Mezy spoty, které jsme tam našli, patřily např. pozvolné bangy, které byly schované pod budovou(pan architekt zjevně řešil skutečnost, že i když prší, tak se někde jezdit musí.) Nebo mega rádiusy, které kopírovaly celé pobřeží.(Co tímto architekt mínil opravdu netuším, ale díky za to.)
Den odletu
Letenky Barcelona-Praha s datem 5.12. nám připomněly, že tento den, jediný spot, který připadá v úvahu bude letiště. Letadlo letělo až ve 13:20,a tak se zdálo, že jediné co ten den musíme překonat, je smířit se s s tím, že je opravdu konec a začne zima. To byl ale omyl.Ještě nás trochu zábavy čekalo. Ráno jsme vstali o něco později, než jsme plánovali. když už byl opravdu čas odejít, a dostali jsme se dolu na recepci, nastalo několik nedorozumění při placení. To nás, kromě 80 Euro na víc, stálo poměrně dost dalšího času. Chtěli jsme si tedy dopravu na letiště zkrátit cestou, kterou jsme úplně neznali. Jak už to chodí, zkratka vyšla na delší dobu, než původní trasa. Do letadla jsme doslova doběhli na poslední chvíli. Ačkoliv se nám z Barcelony moc nechtělo, nakonec jsme byli rádi, že v tom letadle vůbec sedíme.
Zase doma
Zpáteční let trval snad jen pár minut. Nebo to bylo tím, že bylo o čem přemýšlet? Je pravda, že těch 10 nabytých dnů v Barceloně nechalo v každém z nás spoustu pocitů i zážitků. Některé se dají vyprávět na potkání, ale jiné možná zůstanou nevyslovené. Protože to, jaké prožíváte emoce, jak vnímáte barvy, zvuky, nebo vůně, cizího prostředí. Jak se vám Nové zážitky mísí se vzpomínkami, to si asi tříbí v hlavě každý sám.
Prostě najednou jsme byli v čechách a každý se s tím vyrovnával po svém.
Na letišti v Praze jsme poměrně bez problémů ulovili každý své zavazadlo z projíždějícího pásu, řekli si navzájem pár těch vět co se říkaj, když se s kámošema odněkud vrátíte a vykročili ven z letištní haly do odpolední, pražské nepohody.
